Jak se cítíte po kraniosakrální terapii – co je normální a co vás překvapí

Po kraniosakrálním sezení bývá nejsilnější pocit únava – a přesto výsledek přichází až v následujících dnech. Co se v těle děje a co je normální reakcí.

Přišla ke mně klientka, kterou už několik měsíců trápil krk. Vyzkoušela fyzioterapii, další vyšetření i masáže. Něco pomohlo, ale úleva byla vždy jen krátkodobá.

Při kraniosakrálním ošetření téměř hodinu jen ležela. Pracuji velmi jemným dotekem, takže na konci sezení se trochu překvapeně zeptala:

„Takže… to je všechno?"

Ano. To bylo všechno.

Druhý den mi napsala, že krk nebolí.

Ne každý příběh samozřejmě probíhá stejně. Právě to je na kraniosakrální terapii důležité pochopit. Někdo vnímá změnu už během sezení, někdo večer, někdo až další den a u jiného se účinek rozvíjí postupně během několika dnů.

A někdy člověk dlouho neví, jestli se vlastně „něco dělo".

Bezprostředně po terapii: někdy klid, někdy únava

Během kraniosakrální terapie se obvykle neděje nic dramatického.

Žádné silové manipulace. Žádné prudké pohyby. Žádné „napravování".

Možná na chvíli usnete. Možná budete vnímat teplo, jemné pulzování, změnu dechu nebo pocit, že tělo postupně těžkne do lehátka. A možná nebudete vnímat skoro nic.

Častým pocitem po terapii bývá hluboké zklidnění nebo únava.

Naše tělo může velmi dlouho fungovat v určitém napětí. Člověk je neustále ve výkonu, něco řeší, stará se o druhé, přemýšlí, plánuje. Postupně si ani nemusí uvědomovat, že jsou ramena stále lehce zvednutá, čelist sevřená a dech mělčí.

Kraniosakrální terapie vytváří prostor, ve kterém může nervový systém dostat příležitost ke zklidnění.

A když tělo po dlouhé době skutečně povolí, může najednou přijít únava.

Klientky ji někdy popisují krásně:

„Jsem unavená, ale příjemně."

„Jako bych konečně nemusela nic dělat."

„Mám pocit, že bych si nejraději šla lehnout."

Proto po terapii doporučuji, pokud je to možné, už si nenakládat příliš mnoho povinností a dopřát si klidnější zbytek dne.

Změna nemusí přijít hned na lehátku

Jedna z věcí, které mě na kraniosakrální práci stále fascinují, je to, že změna nemusí být nejvýraznější během samotného sezení.

Tělo může na jemné ošetření reagovat ještě další hodiny nebo dny.

Významnou roli v našem těle mají také fascie – rozsáhlá síť pojivové tkáně, která obklopuje a propojuje svaly, kosti, orgány a další struktury.

Já o fasciích někdy s nadsázkou říkám, že jsou „obalem duše".

Není to samozřejmě anatomický pojem. Je to obrazné vyjádření toho, jak neoddělitelně vnímám tělesné napětí od toho, co v životě prožíváme.

Člověk může nést dlouhodobý stres v ramenou. Strach jako stažení těla. Velkou odpovědnost jako neustále sevřený hrudník nebo břicho.

Tělo a psychika nejsou dva oddělené světy.

Proto také není nutné hodnotit kraniosakrální terapii ve chvíli, kdy člověk vstane z lehátka.

Mnohem zajímavější je pozorovat, co se děje večer, další ráno nebo v následujících dnech.

Jak se otáčí hlava. Jak se dýchá. Jak se spí. Jak člověk sedí. Jaké má napětí v těle.

A někdy si změny všimne až při úplně obyčejném pohybu, který předtím nebyl příjemný.

Může přijít i emoční reakce

U některých lidí se po terapii objeví také větší emoční citlivost.

Může přijít pláč, aniž by člověk přesně věděl proč. Potřeba být chvíli sám. Podrážděnost. Pocit úlevy. Nebo naopak nezvyklá lehkost.

Nevnímám to tak, že by fascie doslova „ukládaly emoce".

Spíše jsme celý život jeden celek.

Když jsme ve stresu, změní se dech, svalové napětí i držení těla. Když se bojíme, tělo reaguje. Když dlouho něco zvládáme silou vůle, reaguje také.

A někdy ve chvíli, kdy tělo dostane prostor povolit, objeví se i emoce, které byly dlouho někde v pozadí.

Není potřeba je analyzovat ani hledat za každou cenu jejich příčinu.

Stačí je nechat projít.

Může být po terapii chvíli i hůř?

Může se stát, že se po sezení člověk necítí pouze lehce a odpočatě.

Někdy se objeví větší únava, citlivost nebo začne více vnímat určitou část těla.

Organismus se stále přizpůsobuje, mění své napětí a člověk může začít vnímat něco, co před terapií překrývalo jiné výraznější napětí.

Proto nerada používám pevné tvrzení typu: „Do 48 hodin musí být všechno pryč."

Každé tělo reaguje jinak.

Někdy změna přijde během několika hodin. Jindy druhý den. A někdy může proces doznívat několik dnů.

Z vlastní praxe znám například klientku s výraznou bolestí v oblasti ledvin, u které jsme současně pracovaly s tématem dlouhodobého strachu a vnitřního napětí. Změny u ní nebyly otázkou jednoho večera – tělo reagovalo přibližně tři až čtyři dny.

Je to zkušenost konkrétního člověka, nikoli pravidlo nebo důkaz, že určitá emoce způsobuje konkrétní bolest.

Právě proto je pro mě při terapii důležité nesnažit se tělo vtlačit do předem připraveného vysvětlení, ale pozorovat jeho vlastní reakci.

Pokud by se však objevila nová výrazná bolest, zdravotní stav se zhoršoval nebo byly přítomny jiné neobvyklé obtíže, není vhodné automaticky všechno připisovat „reakci na terapii". V takovém případě je na místě zdravotní obtíže řešit běžnou medicínskou cestou.

Co dělat po kraniosakrální terapii

Neexistuje žádný složitý režim.

Nejdůležitější je dát tělu trochu prostoru.

Pijte podle své běžné potřeby a nezapomínejte na dostatek tekutin. Pokud můžete, dopřejte si po terapii klidnější večer.

Není ideální naplánovat si ihned po sezení několik hodin práce, náročný trénink nebo večer plný dalších podnětů.

A pokud přijde únava, jednoduše ji respektujte.

Spánek je přirozenou součástí regenerace celého organismu, takže když se vám chce jít večer dříve spát, udělejte to.

Druhý den ráno nemusíte hledat velký výsledek.

Jen se na chvíli zastavte.

Jak se dnes cítím? Jak se mi dýchá? Jak se pohybuje krk nebo záda? Je někde méně napětí? Spala jsem jinak? Jsem klidnější?

Někdy jsou změny výrazné. A někdy jsou natolik jemné, že je objevíme až při obyčejném každodenním pohybu.

Kolik sezení kraniosakrální terapie potřebuji?

To je velmi individuální.

Někdo přijde s aktuálním přetížením a výraznou změnu vnímá už po jednom sezení.

U dlouhodobých obtíží, stresu nebo napětí, které se vytvářelo měsíce či roky, může být vhodné dát tělu více prostoru a absolvovat několik setkání.

Často doporučuji nejprve přibližně tři sezení a následně společně zhodnotíme, jak tělo reaguje a zda má smysl pokračovat.

Nejde o to chodit na terapii donekonečna.

Mým cílem je vytvořit tělu podmínky, ve kterých může znovu lépe vnímat samo sebe, uvolnit nepotřebné napětí a podpořit své vlastní regulační a regenerační schopnosti.

Kraniosakrální terapie je velmi jemná metoda.

A právě proto někdy překvapí.

Protože zatímco máme často pocit, že změna musí přijít silou, tělo může někdy nejvíce reagovat právě ve chvíli, kdy po něm konečně nic nechceme.